Na prodej jsou stovky českých firem. Přišla výměna generací.
Martin Šibal založil v devadesátých letech v Brně firmu Valosun. Časem se tento výrobce potravinových doplňků a kosmetiky rozrůstal až dosáhl tržeb okolo 200 milionů korun ročně. V posledních letech však bezmála padesátiletý Šibal začal čím dál častěji přemýšlet o budoucnosti firmy, která zahájila expanzi na americký trh a její řízení začalo být náročné. K přemýšlení ho donutili tři až čtyři nabídky na prodej, které mu poslední dobou ročně přistávaly na stole. Ta, kterou loni předložil třinecký Walmark, mu přišla nejzajímavější. Šibal o možném prodeji rok vyjednával a v půlce letošního prosince se se zástupci české jedničky na poli doplňků stravy dohodl. Prodal svůj majoritní podíl a nechal si americkou část firmy, kterou hodlá dál rozvíjet. „S rodinou jsem se také přestěhoval do USA, kde na vše budu mít víc času.“ popisuje.
Na prodej jsou stovky firem
Případ Valosunu je typický pro současnou obrodu na českém akvizičním trhu. Podle Kymličky z BDO je nyní na prodej asi 70 procent středně velkých českých výrobních firem. Většinou se jedná o firmy do dvou set zaměstnanců s obratem v řádu nižších stovek milionů korun. Často se taková společnost zabývá strojírenstvím navázaným na automobilový průmysl nebo třeba výrobou plastů. Zpravidla sídlí spíše v malém městě či vesnici, často například v bývalém areálu JZD. Za poslední roky si vydobyla silnou pozici v dodavatelském řetězci a vyváží i do zahraničí. Proč se nyní takové firmy prodávají? Již několik let dochází k tomu, že generace „zakládajících otců a matek“, kteří začali podnikat po pádu železné opony a nyní jim táhne na důchodový věk, se poohlíží po nástupcích. Ne každý je najde v rodině, jako se to nedávno povedlo třeba zakladatelce koupelnové a kuchyňské firmy Siko Jaroslavě Valové.
Zavřít oči a koupit
Někdy potenciální nástupci nejsou k dispozici. Jindy jsou, ale rodinné podnikání je neláká. Další skupinou jsou ti, kteří využili zázemí rodičů, nabyli kvalitního (velmi často zahraničního) vzdělání a budují kariéru v jiných oborech. A tak pro jejich rodiče připadá v úvahu pouze poslední varianta: prodej firmy. Nemusí si však zoufat. Aktuálně k takovému kroku z více důvodů nastal vhodný čas. Obecně mívá ten, kdo prodává solidní firmu, při jednání výhodu. „Mezi kupujícím a prodávajícím je výrazná informační asymetrie, kterou nelze překonat žádnou prověrkou. Prodávající bude mít vždy náskok, sedí ve firmě dvacet let a zná ji do detailu. Kupující mu musí uvěřit. Zavřít oči a koupit. O ničem jiném to ve finále není.“ popisuje šéf akvizičních poradců EY Petr Kříž.